VI. Jak o šlechtě jen padlo slovo prvé,

Antonín Klášterský

Jak o šlechtě jen padlo slovo prvé, vždy tvrdila, že ze šlechtické krve. A zpola vážně, zpola zase v žertu báj rodokmenu plynula jí se rtů. Nu, buď jak buď – vždy jemná, nikdy tvrdá, tak usměvavá a zas vážně hrdá, cos vzácného v svém celém měla zjevu od chůze přímé vždy až do úsměvu, že portrét její – sníh na vpadlém spánku – by viset dobře moh’ na starém zámku. Však ve svém znaku nesla do skonání: ctné vrásky v tváři, práce mozol v dlani.

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

293. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONET ČASOVÝ O KRITICE. (Emanuel z Čenkova)
  2. Mládí. (Jaroslav Vrchlický)
  3. None (Antonín Klášterský)
  4. Slzy. (Josef Václav Sládek)
  5. SONET. (Vladimír Frída)
  6. V PANOPTIKU. (Jaroslav Vrchlický)
  7. TOBĚ. (Josef Václav Sládek)
  8. CAUSERIE O NEJMLADŠÍCH KRÁSKÁCH SVĚTA. (Josef Svatopluk Machar)
  9. První sonet (Karel Hlaváček)
  10. SONET NA OMLUVU. (Antonín Klášterský)