CESTOU.

Antonín Klášterský

CESTOU.
Lesy šel jsem, mladé listí buků pělo nade mnou, a já šel a počal přísti hudbu písně tajemnou. Cesty pás jsem ztratil přímý, v suchý list vstoup’ prohnilý, znělo to, jak se živými by to mrtví mluvili. Bylo mi, jak když se klade chladná dlaň mi na čelo, a to listí zmlklo mladé, jen se všecko zachvělo... 53