CESTOU.

Antonín Klášterský

Lesy šel jsem, mladé listí buků pělo nade mnou, a já šel a počal přísti hudbu písně tajemnou. Cesty pás jsem ztratil přímý, v suchý list vstoup’ prohnilý, znělo to, jak se živými by to mrtví mluvili. Bylo mi, jak když se klade chladná dlaň mi na čelo, a to listí zmlklo mladé, jen se všecko zachvělo...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

202. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Zas jako byl bych v světě novém, (Bohdan Kaminský)
  2. Ztracené stezky. (Adolf Heyduk)
  3. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Ve vichru. (Alfons Breska)
  5. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  6. LII. V duši mé vždy jako v lese, (Vítězslav Hálek)
  7. O dušičkách. (Adolf Heyduk)
  8. Květy v ohni. (Augustin Eugen Mužík)
  9. PODZIM. (Arnošt Ráž)
  10. DUJ SI, HŘMI SI, VICHŘICE! (Antonín Klášterský)