Květy v ohni.

Augustin Eugen Mužík

Dřív než mráz času zvolna v prach je spálí, té muky ušetřím je odhodlaně: ať zahynou, jak přišly do mé dlaně, ať žel ni bolest má je nepokálí! Jak kdos by vykřik’, divě zapraskaly, v tom celý život ozval se tak maně... Kdes v tichých lesích k žití vzplály ranně, je ruka lásky utrhla tam v dáli... Kde vůně jest, ta, květy, vaše duše? Vše dohráno tak surově a hluše – toť krádež, vražda bytosti je cizí! Já nejsem vinen! Cit můj byl tak ryzí! Ó květy, jeden zmar nás obou podíl: své srdce s vámi též jsem v plamen vhodil.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1126. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. None (Karel Babánek)
  3. V PODZIMU. (Jan Červenka)
  4. Dvě sloky. (Josef Václav Sládek)
  5. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  6. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. INQUIETO (Vladimír Frída)
  8. XXV. Vždyť uleví ta bolest rozluky, (František Leubner)
  9. DOKONÁNO. (Adolf Červinka)
  10. Smutné sloky. (Jaroslav Vrchlický)