Květy v ohni.

Augustin Eugen Mužík

Květy v ohni.
Dřív než mráz času zvolna v prach je spálí, té muky ušetřím je odhodlaně: ať zahynou, jak přišly do mé dlaně, ať žel ni bolest má je nepokálí! Jak kdos by vykřik’, divě zapraskaly, v tom celý život ozval se tak maně... Kdes v tichých lesích k žití vzplály ranně, je ruka lásky utrhla tam v dáli... Kde vůně jest, ta, květy, vaše duše? Vše dohráno tak surově a hluše – toť krádež, vražda bytosti je cizí! Já nejsem vinen! Cit můj byl tak ryzí! Ó květy, jeden zmar nás obou podíl: své srdce s vámi též jsem v plamen vhodil. 32

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík