XXV. Vždyť uleví ta bolest rozluky,

František Leubner

Vždyť uleví ta bolest rozluky, jdi, neteskni, bláhová duše! Vždyť mine ta bolest rozluky, než hromničku vezmu do ruky a naposled zasténám hluše tmou v hluchých zdích. Vždyť odvane ta bolest rozluky, jak sychravá mlha jeseně siré, jíž stýská se za květy svadlými, za zvuky, co ulétly do dálky šíré, – a v zamlklém trnutí čeká již první sníh. Kam uléhá ta kalná mlha, kam? Klid na tváři matky země leží, led sahá jí k srdce hlubinám, mráz lehá jí k hlavy šedinám, klid kostlivce mrazí ji na kámen – a měkce a volně sněží. Vždyť mine ta bolest rozluky, co zákeřně srdce ti střeží, jež v úzkostné rozpači do temna úpí: „Hvězd třese se mrazem, co nebes proluky, mráz trhá s praskotem skalní opuky, mráz tupý, leč i v něm slzy na kroupy ustydlé do očí mrazivě řeží – –

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

502. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  3. Květy v ohni. (Augustin Eugen Mužík)
  4. ADDIO. (Vladimír Frída)
  5. Léčivý spánek. (Adolf Heyduk)
  6. Květy opadaly. (František Sís)
  7. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Podzim na horách. ( K. Egor)
  9. RUCE TICHA (Antonín Sova)
  10. Píseň poslední erotiky. (Stanislav Kostka Neumann)