SLOKY.

Antonín Klášterský

SLOKY.
Když navždy usnu dříve,dříve než, drahá duše, ty, ó neplač mi a ulož mě sama pod květy. A hlíny hrst, již hodíš, dřív na svých přidrž rtech, já budu pak cítit stále tvůj sladký, teplý dech. A přijď mi povědít o všem pak aspoň rok co rok, já nikdy jsem nespal tvrdě, mě probudí hned tvůj krok. A bude-li žít ti těžko, pak teprv ke mně přijď, já vedle sebe ti nechám už napřed země píď! 120

Kniha Cestou podle moře (1902)
Autor Antonín Klášterský