VIII. RYBNÍK V SMUTKU.

Antonín Klášterský

VIII.
RYBNÍK V SMUTKU.
Jako vytřeštěné oko, bolestné a zoufalé rybník chmurný hledí k nebi v hor a lesů úvale. S výčitkou své kalné zraky zvedá nebes do šíra jako duše, která sama v celém světě umírá. Duše, která opuštěna, trpí v žití bez viny a jíž kal a špína pouze padly v nitra hlubiny. Lesy mlčí, nepohne se ani stéblo v rákosí, jak když vzdorně ret se semkne, nelká již ni neprosí. Nad rybníkem mraky táhnou, táhnou a se nestaví, jak to oko spatří, rychlej do své plují dálavy. Hle, teď jeden oblak stanul, zahleděl se v jeho kal a rybníka nad samotou potichu se rozplakal. 139

Kniha Cestou podle moře (1902)
Autor Antonín Klášterský