VIII. RYBNÍK V SMUTKU.

Antonín Klášterský

Jako vytřeštěné oko, bolestné a zoufalé rybník chmurný hledí k nebi v hor a lesů úvale. S výčitkou své kalné zraky zvedá nebes do šíra jako duše, která sama v celém světě umírá. Duše, která opuštěna, trpí v žití bez viny a jíž kal a špína pouze padly v nitra hlubiny. Lesy mlčí, nepohne se ani stéblo v rákosí, jak když vzdorně ret se semkne, nelká již ni neprosí. Nad rybníkem mraky táhnou, táhnou a se nestaví, jak to oko spatří, rychlej do své plují dálavy. Hle, teď jeden oblak stanul, zahleděl se v jeho kal a rybníka nad samotou potichu se rozplakal.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

147. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OČAROVANÉ ÚDOLÍ. (Eliška Krásnohorská)
  2. BOUŘE. (Jan Opolský)
  3. Jsou city... (Alfons Breska)
  4. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  5. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  6. LUNĚ (Alfons Breska)
  7. RYBNÍK U LESA (Antonín Klášterský)
  8. Modrý zvonek. (Alfons Breska)
  9. III. V Milířích dole smutno a ticho. (Alois Jirásek)
  10. PODZIMNÍ OBRÁZEK. (Adolf Brabec)