ZÁPAD V LESE

Antonín Klášterský

ZÁPAD V LESE
Jak při feerii zvykem na vesnici, že na konci hry bengál zažehne se, vzplál rudý západ žhavou výhní v lese, naházel zlatých pruhů v hloub se tmící. Teď každá větev zářící je svící, list každý kahan. Svit se v trávě třese, rdí na kmeni a hoří na útese, tká na sta růží sosnám v tmavou kštici. Pak hasne vše... Ty, jemuž v pozdní slávě lid mává v ústret, proč se mrazně chvíš, když tmavé růže házejí ti právě? Na západ v lese myslíš, čelo přemna, jak růže nese, kdy den zmírá již a noc už vchází mlčící a temná? 69