ŽIVOT.

Antonín Klášterský

Já žiju život povinnosti, jenž železné má koleje, a kolej ta, ó, cítím dosti, tak hluboko se zareje, a život můj, ten po ní letí, já řidič toho vlaku jsem, tu není čas se otáčeti, jen k předu, k předu každým dnem! A mnohý les kol cesty dýše, a mnohá chýž se zabělí, již lidé jako ptáci tiše si k lásce, štěstí stavěli, i mnohý sad kol skví se květem, však vlak jen zahřmí nade vším, já dobře vím, co ztrácím letem, já dobře vím, co opouštím. A chci-li někdy v krušné práci ten nechati vlak zběsilý, ať stojí, letí, nechť se kácí, a sám mu prchnout – na chvíli: cos drží mě a cos mě mate a je mi, jak když v tíze dne se strojník na ty vozy spjaté ku parostroji ohlédne. Co zbývá tedy? Dále spěti tou přísnou, tvrdou kolejí a myslit si, že vlak, jenž letí, kdys přec snad půjde volněji, a útěchu mít ve svém žití, že kolem všeho, co jsem chtěl, když nemoh’ jsem to vzít a míti, jsem jedenkráte aspoň jel.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

32. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Do dálky! (Jaroslav Vrchlický)
  2. NESMĚJTE SE! (Ferdinand Tomek)
  3. HVIZD VLAKU (Viktor Dyk)
  4. Železnice. (Karel Alois Vinařický)
  5. NA NÁDRAŽÍ. (Ferdinand Tomek)
  6. VLAK. (Viktor Dyk)
  7. Jsem dobře zapsán u průvodčích vlaků, ( H. Uden)
  8. CESTOU. (Jaroslav Vrchlický)
  9. LESEM. (Ferdinand Tomek)
  10. ZÁŘÍ (František Odvalil)