SYLVA.

Antonín Klášterský

V dnech mládí vřelých v kterých máme rádi(J5f) vše kolem zem i nebe proud jenž pádí(J5f) i vzduch jejž pijem v oné zlaté době(J5f) ji miloval a přivinul ji k sobě(J5f) To jednou večer bylo v sadu starém(J5f) kdy opojený silou mládí darem(J5f) plál západ právě okna svitla zlatem(J5f) jí ruku vzal a políbil ji s chvatem(J5f) Šli dlouhým měkkým stínem starých buků(J5f) a Sylva v jeho nechala svou ruku(J5f) a jen ji stiskla mlčky v nepokoji(J5f) a za červánků záře byli svoji(J5f) Den váhal mřít by zřel je ještě málo(J5f) a noc šla blíž jak na zvědy se zdálo(J5f) a všecky hvězdy jak k nim zřeli spolu(J5f) se nahýbaly chtíce vidět dolů(J5f) A léta šla s tím dravým řeky tokem(J5f) jenž květy rve On jiným nyní okem(J5f) se díval na ni štíhlá slabá bledá(J5f) jak s úsměvem jen tichým k práci sedá(J5f) Ten úsměv byl jak slunce záblesk v říjnu(J5f) kdy na zem padá v lehkou pavučinu(J5f) jak bílý vlas by svit tam v země stáru(J5f) byl vlídný zlatý ale neměl žáru(J5f) Ne láska již jen přátelství cit vlahý(J5f) mu plnil srdce když se v její tahy(J5f) tak denně díval ruce stisk jí chladné(J5f) a soucit jako s něčím co tu vadne(J5f) v budoucnosť li zalét zamyšlený(J5f) v ní nezřel nikdy tvář své příští ženy(J5f) jak o ní sníval v neurčité touze(J5f) jen sestru svou v ní viděl nyní pouze(J5f) Však Sylva které napsal v žití osud(J5f) jen jednu lásku milovala dosud(J5f) jej celým svojím srdcem celou duší(J5f) jak bledý květ své slunce v lesní hluši(J5f) Až v noc a sny a s úsvitem hned ranním(J5f) myšlénky její jako stín šly za ním(J5f) on moh říc Pojď až na práh mrtvých říše(J5f) by byla šla s ním oddaně a tiše(J5f) Proč váhá ještě Léta jdou a mizí(J5f) A jeho láska jistě je tak ryzí(J5f) ne žhavá již jak v prvních dobách snění(J5f) však čas tak chce a žár jen v teplo mění(J5f) A co on myslil také v duši její(J5f) že přátelství jen struny se již chvějí(J5f) čím dál tím víc dnem nocí se jen chvěla(J5f) být jeho duší tělem celá celá(J5f) On miloval už jinou ale říci(J5f) se bál to Sylvě když tak s bledou lící(J5f) ji zřel jak k němu usměvavě vzhlíží(J5f) jak přec by cítil pro ni bolnou tíži(J5f) Tak čekali a tak to rostlo s nimi(J5f) Tu na počátku vlhké smutné zimy(J5f) kdy odlesk lamp se v mokré dlažbě chvěje(J5f) si lehla Sylva chorá bez naděje(J5f) A lékař hlavou kroutil naděj malá(J5f) Však slabá chvíc se jako stín přec vstala(J5f) by psala listy prošla jakou knihu(J5f) a za týden pak v dál ji vezli k jihu(J5f) On nebyl zlý jat soucitem a bledý(J5f) jí tedy ruku tiskl naposledy(J5f) však ona šeptla její dech byl krátký(J5f) tak vesele Chci žít a přijet zpátky(J5f) Pak odjela a on byl volný zcela(J5f) Vždy za čas list psal že tak tomu chtěla(J5f) že nemocnému jehož den se sklání(J5f) kams do propasti třeba plnit přání(J5f) Však v duši svou když pohlédl pak blíže(J5f) tu přiznal si že rád se zbavil tíže(J5f) těch pohledů z nichž lokal kdysi štěstí(J5f) a kterých nyní jak by nemoh snésti(J5f) I ona psala Je mi lépe trochu(J5f) viď vzpomínáš můj milý zlatý hochu(J5f) zde jaro jaro modro květy zoře(J5f) a až v svůj pokoj slyším hukot moře(J5f) On nevzpomínal sotva v témdni chvíli(J5f) Tu prostřed pitky jakýs lístek bílý(J5f) mu přinesli jej přelít s tváří lednou(J5f) Ó přijeď chceš li zřít mě ještě jednou(J5f) Na bílém lůžku dlela bez pohnutí(J5f) když vešel tiše Jak když tucha nutí(J5f) ji zvednout oči přišel beze zvuku(J5f) se ohlédla a podala mu ruku(J5f) Ta ruka byla jako sníh je bílý(J5f) a druhá horká bez vlády a síly(J5f) ji mlčky stisk tak jako v první touze(J5f) a ona se naň usmála tak dlouze(J5f) Pak zašeptala Vím že umru záhy(J5f) šly dlouho podle sebe naše dráhy(J5f) A pro bolesť pak nemluvila více(J5f) jen do podušek zabořila líce(J5f) v koutě jizby stála matka její(J5f) on viděl jak se slzy s očí lejí(J5f) té ženě slyšel jak dí lékař tiše(J5f) Jen zmužilosť dnes zítra těžce dýše(J5f) Tu v jedné chvíli jako v něžném vznětu(J5f) mu ruku vzala přitiskla ji k retu(J5f) a řekla tiše Chtěla jsem být tvojí(J5f) tvou pro vždy ve všem v radosti i boji(J5f) To byl můj sen a srostl časem se mnou(J5f) byl hvězdnou září na pouť moji temnou(J5f) byl krví mou mým dechem mojí touhou(J5f) já čekala a doba byla dlouhou(J5f) Dnes umírám a sen můj konce nemá(J5f) Pak oddychla si v myšlénkách a němá(J5f) a řekla blíže chýlíc k němu tváře(J5f) Já s tebou chtěla jíti od oltáře(J5f) A zase zmlkla jen ty oči plály(J5f) A moře bylo slyšet hučet z dáli(J5f) Tu zašeptala posléz nachýlena(J5f) Chceš Odejdu tam na věčnosť tvá žena(J5f) Co žádá na něm Zdali dobře tuší(J5f) Cos jako bázeň sevřelo mu duši(J5f) však jenom na mžik jenom malou chvíli(J5f) než pohleděl v ten obličej tak bílý(J5f) Vždyť umře dnes A je to přání slední(J5f) On vinen vším že klamal ji den ke dni(J5f) a pravdu skrýval ona čeká čeká(J5f) a v jejím oku leží prosba měkká(J5f) Vždyť ona umře chce jen o tom sníti(J5f) tam pod zemí a volný bude v žití(J5f) už zítra zas Ty dávné štěstí chvíle(J5f) jež dala mu když ruce tisk jí bílé(J5f) Proč nedat jí co nemá ani ceny(J5f) Den pout den jméno a den radosť ženy(J5f) jen den ne víc než svitne druhé ráno(J5f) A skloniv se k ní řekl Chceš li ano(J5f) Kněz vážný přišel spojil ruce obou(J5f) a na poslední pouť jí žehnal Mdlobou(J5f) a štěstím slába padla v náruč matce(J5f) a usnula a dlouho snila sladce(J5f) v snách se jemně usmívala nyní(J5f) a její dech zněl volněj klidněj síní(J5f) co z venku jako věčný stesk a hoře(J5f) sem zaléhal tmou noci hukot moře(J5f) On její muž bděl u ní v noc tu tmavou(J5f) U lůžka seděl s podepřenou hlavou(J5f) o skráň v níž vřelo znělo cos jak včely(J5f) jak hnula se vždy zachvěl sebou celý(J5f) To jejich noc noc svatební to byla(J5f) On čekal ona dýchala a žila(J5f) a vzbudivši se řekla v těchy snaze(J5f) Ach jak mi volno Bože jak mi blaze(J5f) Smrť váhala na prahu den již třetí(J5f) jak bála by se vzít ji do objetí(J5f) a polibkem jenž chladný byl by dlouhý(J5f) jí stlumit všecky bolesti i touhy(J5f) On čekal na ni nervosní a bledý(J5f) Když nešla nešla odjel naposledy(J5f) tam k severu zas v dál od ženy svojí(J5f) již nemiloval rozchvěn v nepokoji(J5f) Ten zlatý kroužek který přijal od ní(J5f) než odjel hodil v bílé pěny vodní(J5f) Co s ním vždyť hra to přeci jenom byla(J5f) A mořská vlna v hloub jej potopila(J5f) A doma čekal teď již bez soucitu(J5f) Dni týdny šly šly v smutném zimy svitu(J5f) Ať z divadla šel plesu nebo herny(J5f) vždy čekal list jenž na okraji černý(J5f) Však list ten nešel Tu list přišel bílý(J5f) on čet a čet vždy znova Snad se mýlí(J5f) Ne hroznou pravdou je ta divná zpráva(J5f) Můj drahý muži navrátím se zdráva(J5f) Tvá milenka zde zemřela spí v hrobě(J5f) však žena tvá ta vstala touží k tobě(J5f) ta chtěla žít ne padnout v hrobní stěny(J5f) jí novou sílu dalo jméno ženy(J5f) Co síly v tom je nikdo neuvěří(J5f) Smrť blízko stála od svojich jsem dveří(J5f) ji poslala má prosba byla měkká(J5f) já řekla jí Jsem žena muž mě čeká(J5f) A od prahu když nechtěla se hnouti(J5f) já vyhnala ji silou ze zákoutí(J5f) Teď chodím již Vzduch moře zdraví tuží(J5f) Již brzo čekej mne můj zlatý muži(J5f) A přijela a on ji přijal chladně(J5f) To cítila ne to že v duši na dně(J5f) jak ve studánce dole shnilé listí(J5f) mu leží jed a osten nenávisti(J5f) Ach byl tak smutný chladný život její(J5f) Jak snila o něm A jak kouzelněji(J5f) než pohádka jí zářilo to v duši(J5f) Teď plakávala sama v noční hluši(J5f) Snad choroba jí vzala půvab slední(J5f) Svým před zrcadlem sedala den ke dni(J5f) v své dívala se oči tahy vrásky(J5f) Což nevidí v tom oku tolik lásky(J5f) Snad nesluší jí střih ni barva šatu(J5f) A počala se strojit nyní v chvatu(J5f) a byla vlídná sdílná až se styděl(J5f) on jenž ji z duše celé nenáviděl(J5f) Však v dobách v kterých hasla její naděj(J5f) si myslila proč nezemřela raděj(J5f) tam u moře v tom jaru jasu kvítí(J5f) proč chtěla žít proč chtěla jenom žíti(J5f) Tam kde to sluncem písní láskou dýše(J5f) by prostřed všeho spala teď tak tiše(J5f) tam o štěstí jež dotklo se jí málo(J5f) a v umírání dál by se jí zdálo(J5f) Pod akacií cypřiší neb thují(J5f) by slyšela jak jarní větry dují(J5f) sem k severu a letěla by s nimi(J5f) jak bílý duch se křídly mlhavými(J5f) A snila by dál v čistém duší blahu(J5f) jak dlaň mu stiskne tam na ráje prahu(J5f) a moře by ji kolébalo ve sny(J5f) Ne chtěla žít a život je tak děsný(J5f) Kdys přišla hádka jak to někdy bývá(J5f) že stmívá se a stmívá se a stmívá(J5f) pak blyskne to pak uhodí to vždycky(J5f) a padne strom anebo život lidský(J5f) On drsně mluvil jako hromu rána(J5f) byl každý zvuk Vy chtěla jste být vdána(J5f) mít jméno ženy s klidných roků daní(J5f) co chcete více milostivá paní(J5f) Vír mládí strh mne a teď pykám žitím(J5f) Co věděl jsem kam padám kam se řítím(J5f) Vy věděla jste vše jste dala v sázku(J5f) vždyť muže jste jen chtěla a ne lásku(J5f) Co vám byl klid můj život můj a štěstí(J5f) Vy uměla jste dobře sítě splésti(J5f) váš neduh odjezd smrť u vaší šíje(J5f) vše bylo lesť a hra a komedie(J5f) Zprv plakala a bolestí se chvěla(J5f) jak bouřné vlny ňadra její vřelá(J5f) se vzdouvala tou divou hroznou mukou(J5f) a ona tiskla zoufale je rukou(J5f) Však poslední když padla slova smělá(J5f) tu vstala v bílou sochu zkameněla(J5f) bez známky žití bez krve a dechu(J5f) bez pláče slz bez jediného vzdechu(J5f) Zrak s blázna děsem v prázdno vytřeštěný(J5f) kams daleko za šedé čtyři stěny(J5f) zrak který zdál se nic nevidět kolem(J5f) rty otevřené nakřivené bolem(J5f) A ruce svislé měla bez vší síly(J5f) Tak živý kámen stála dlouhou chvíli(J5f) pak trhla sebou studem skryla líce(J5f) a odešla A nespatřil jí více(J5f)

Patří do shluku

výhra, prohrát, karta, vyhrát, hráč, sázka, prohra, šach, kostka, bulka

62. báseň z celkových 309

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzim. (Karel Leger)
  2. DUCH ANALYSY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. RESULTAT. (Roman Hašek)
  4. Hýřič. (Josef Wenzig)
  5. SLÁVA PLOTU ( Dr. Efkem Ot)
  6. MĚSÍC. (Karel Leger)
  7. Proč měsíc bledý jest? (Jan Červenka)
  8. BALLADA 17. (Jiří Mahen)
  9. V DNECH NEJISTÝCH... (Viktor Dyk)
  10. JINOCH, JENŽ SE USMÍVÁ (Viktor Dyk)