„Mé dítě bylo hodné, čisté,
to známo v celém okolí,
já pracoval – oh, tady vizte
ty vrásky a ty mozoly!
Je po všem. Nechť to krev však stojí
a nechť mi vezmou chalupu,
on vzít si musí dceru moji!“
vzkřik’ starý cestář v zástupu.
„Toť právo mé, toť právo svaté,
kdo nalomil’s, vem celý květ,
mne nezastraší, nepomate,
chci dítěti dát otce zpět!“
A zrak mu plál, že dav couv’ bázní,
a větrem vál mu šedý vlas.
„Nu nechte ho, vždyť chudák blázní!“
se smíchem letěl davem hlas.
A cestář pouze zaťal pěsti
a děsně jimi zahrozil,
kde v květných stromů ratolesti
se velký bílý statek kryl;
pak v hospodu šel: „Je to žízeň,
nuž, džbánky vzhůru, přátelé,
když je to s těmi dětmi trýzeň,
však dcera vdá se vesele!“
Tak z práce v krčmu, z krčmy v práci
se vlekl na své kamení,
tlouk’ kámen vztekle, až se ptáci
s lip rozlétali, zděšeni,
a mezi prací vytáh’ knihu,
to zákon byl, a hledal, čet’ –
„Ó, musím to mít v okamihu:
Kdo nalomil’s, vem celý květ!“
A tak dni táhly. Rostlo dítě
v tom malém domku u vody.
Tu cestář jednou na úsvitě
zrak s práce zvedl z náhody
a uzřel, zaslech’ – od vesnice
cos jede... zdobných vozů řad,
v nich pijíce a jásajíce,
kams jedou lidé z velkých vrat.
Toť svatba... Koně jen se třpytí,
a pestré vlají fábory,
když dvěma kyne šťastné žití,
jen výsknout všemu na vzdory;
a v peřin těžkých strakatině
se smála chasa veselá,
až s koní klusem po krajině
jich zavýsknutí letěla.
Již vjely vozy v cestu stinnou,
v tom vzpjal se první koní pár,
a ženy vzkřikly... S tváří sinnou
jak stín tu stál kdos, vztýčen, stár,
a stavil koně jednou rukou
a kladivo svou druhou zved’,
zrak žhoucí s celých pekel mukou.
„Hej, zpátky!“ – Ani o krok! – „Zpět!“
„Zpět blázne!“ – Ani o krok dále,
tvé dítě pláče – znič mě, znič!
Tu kolem starce nenadále
to zasvištělo – šlehl bič,
a kladivo v témž létlo mžiku,
leč koně trhly – skončen boj:
v ta stará prsa v zmatku, křiku
již udeřila prudce voj...
Zpět svatba jela v smutné slávě,
jak pohřební jdou průvody,
a malý spáč se zbudil právě
v tom malém domku u vody.
Ó, dítě, co v svém čistém mládí
jsi přineslo sem slz a běd!
Tvá matka pláče... otec pádí...
a na silnici leží děd...