ZA PRVNÍ MOZOLY.

Antonín Koukl

Osmiletý hošík, choře bledý, přispěti chce také matce chudé: neví ještě, vydělat jak může – ale výdělek to přece bude! K nádraží jde, prosí cestující, vak že ponese. As za hodinu vítá juž ho máti sladkým hlasem: „Jak se tobě vedlo, drahý synu?“ Na ruku pohlédla bezděky mu: „Za první mozoly, rci mi, dítě, nésti pánu vak a jíti hbitě. Šlo to dobře: radosť na výdělek potlačila ve mně povzdech mnohý – vak byl těžký, neměl jsem dost síly – nesloužily mi již ruce, nohy! Klesl jsem. V tom pán svůj vak mi vyrval, o hlavu mou byl by roztlouk’ ruku – „Domu jdi,“ pak vzkřikl: „neokrádej lidi o čas, ničemný ty kluku!“

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

101. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cesta do ráje. (Václav Antonín Crha)
  2. Gaudeamus igitur. (Beneš Doubravský)
  3. CESTÁŘ. (Antonín Klášterský)
  4. BÍLÁ PANÍ (Jaroslav Vrchlický)
  5. BRZDIČOVA ŽENA. (Ferdinand Tomek)
  6. Kladnu. (Jan Daniel Korvín)
  7. JEDE ŠVARNÝ SYNEK. (Josef Kalus)
  8. Ve službách železného oře. (Ferdinand Tomek)
  9. Zbytečný strach. (Jan Evangelista Nečas)
  10. REKRUTI. (Vítězslav Hálek)