MATCE
BOLESTNOU cestou šla jsi dlouhou
v zlých trpaslíků území,
nemocná nezkojenou touhou
po sněném ráji na zemi.
22
Královno elfů, kráčíš tichá
kol zlatých mříží zamčených,
kterými cizí vůně dýchá
z Života zahrad plamenných.
Nádhera tvojich květin v sadech
na dálných březích vykvétá,
a modravý má luny nádech
a vilami je zakletá.
Tam za ruku mne vedla’s k zdroji
do modrých stínů, abych pil,
a touha lká teď v duši mojí:
zpět do kouzelných zahrad vil.
23
Nejasná touha sladkých štěstí,
jichž zemské kraje nehostí,
mne svedla na osudná scestí,
kde touha pláče lítostí.
24