TOUHA

Alfons Breska

MÁ duše velmi bledá churaví dlouhá léta, co sněné květy hledá na pustých stráních světa. Se zpěvem do hor vyšla a na syringu hrála, tu náhlá mdloba přišla, ze které touha vstala. O vzkvetlých stromech fíků sní ve závějích sněhu, o háji mandlovníků ve mrazu ostrém šlehu. O bouři nezkrocené, když modrá jeseň tichá do mlhy pozlacené nyjící smutek dýchá. A touhou nezkojenou nadzemské slasti hledá a rozkoš, pouze sněnou, jíž země nikdy nedá.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

676. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ptáčkové v zimě. (Václav Antonín Crha)
  2. POUTNÍK. (Otakar Theer)
  3. Po krisi mládí. (Antonín Sova)
  4. None (Karel Babánek)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. PODZIMNÍ DUMA. (František Kvapil)
  7. ŽLUTÉ LISTÍ. (Herma Pilbauerová)
  8. VŠEDNÍ DEN. (Emanuel z Čenkova)
  9. SVÁTEČNÍ MĚSTO (Antonín Sova)
  10. Requiescat! (Xaver Dvořák)