KAMENY MLUVÍ.
(1867-1918.)
Dům zlatý, který stavěl národ sobě,
v nebesa hvězdná kopuli svou zvedá.
Je ticho tu, zář pohasla v něm bledá,
leč z hlubin, slyš, zní hlasy v noční době:
„Jsem kámen s Řípu, jehož prvně patou
se dotkl Čech, a já se nezachvěju
ni zemětřasem! Symbol jsem, že v dějů
jen vlastních knize lid má cestu zlatou!“
„Já s Hostýna jsem, z krajů žírné Hané,
a nade mnou když ruch a zpěv zní živý,
chvím blahem se, jak zřel bych dosud v nivy,
kde obilí se vlní, slunce plane.“
„Ó, často jásot proniká až ke mněmně“ –
dí jiný hlas – a„a tu mně vždycky zdá se,
že otvírá se Blaník v jitřním jase,
kde spal jsem kdys, a spasena že země.“
„Já blažen jsem, že hrdý dům ten nesunesu“ –
děl kámen s Práchně – lásky„lásky žár mne hřeje.
Kéž pravdy duch tu prodchne bájí děje
a hudbu vůně našich lad a lesů!“
„Jsem s RadhoštěRadhoště“ – hlas vážný v hovor skanul –
kam„kam dávných žreců scházely se řady,
ó, přál bych si, by nade mnou i tady
vždy oheň svatý jak s mé hory planul!“
109
„V boj, který dál vždy vlní se a šílíšílí“ –
z Trocnova balvan mohutný teď vpadl –
i„i v pážpáž, i v hruď, kde svatý plamen zchladl,
zde třeba nabrat nadšení a síly!“
„Tak věru!věru!“ – kámen z Vítkovy vzkřik hory,hory –
by„by po dnech krutých útisku a zhouby
zpěv vítězný i nás tu rozchvěl v hloubi,
jak zpívávaly husitské jej sbory!“
„Půl století čekáme marně - běda!
Zda den se blíží radosti té bezdné?“...
Kol hluboké je ticho. V nebe hvězdné
dům zlatý tiše kopuli svou zvedá.
110