KAMENY MLUVÍ.

KAMENY MLUVÍ. (1867-1918.)
Dům zlatý, který stavěl národ sobě, v nebesa hvězdná kopuli svou zvedá. Je ticho tu, zář pohasla v něm bledá, leč z hlubin, slyš, zní hlasy v noční době: „Jsem kámen s Řípu, jehož prvně patou se dotkl Čech, a já se nezachvěju ni zemětřasem! Symbol jsem, že v dějů jen vlastních knize lid má cestu zlatou!“ „Já s Hostýna jsem, z krajů žírné Hané, a nade mnou když ruch a zpěv zní živý, chvím blahem se, jak zřel bych dosud v nivy, kde obilí se vlní, slunce plane.“ „Ó, často jásot proniká až ke mněmně“ – dí jiný hlas – a„a tu mně vždycky zdá se, že otvírá se Blaník v jitřním jase, kde spal jsem kdys, a spasena že země.“ „Já blažen jsem, že hrdý dům ten nesunesu“ – děl kámen s Práchně – lásky„lásky žár mne hřeje. Kéž pravdy duch tu prodchne bájí děje a hudbu vůně našich lad a lesů!“ „Jsem s RadhoštěRadhoště“ – hlas vážný v hovor skanul – kam„kam dávných žreců scházely se řady, ó, přál bych si, by nade mnou i tady vždy oheň svatý jak s mé hory planul!“ 109 „V boj, který dál vždy vlní se a šílíšílí“ – z Trocnova balvan mohutný teď vpadl – i„i v pážpáž, i v hruď, kde svatý plamen zchladl, zde třeba nabrat nadšení a síly!“ „Tak věru!věru!“ – kámen z Vítkovy vzkřik hory,hory – by„by po dnech krutých útisku a zhouby zpěv vítězný i nás tu rozchvěl v hloubi, jak zpívávaly husitské jej sbory!“ „Půl století čekáme marně - běda! Zda den se blíží radosti té bezdné?“... Kol hluboké je ticho. V nebe hvězdné dům zlatý tiše kopuli svou zvedá. 110