NEZNÁMÝ MISTR.

Antonín Klášterský

NEZNÁMÝ MISTR.
Tak často v galeriích, museích napsáno bývá. – „Mistr neznámý“ pod obrazem tu stává zčernalým na rámu starém. Sladkém na jihu, kde v duhovitých barvách odestřel se ráj mi krásy, mnohdy moje oči od pyšných jmen v kout jakýs zbloudily, kde visel obraz neznámého mistra. Tu déle jsem než před jinými stál, v sen zapřádal se, v zatmělé již malbě čár linií, hru světla zrakem stíhal, ba každý tah, jímž ruka neznámá tu štětec vedla dávno, dávno již. A vždy jsem ptal se, proč jen zapomnění na jméno jeho strhlo závoj svůj, by stajilo je světu? Jakou číš as hořkou ke rtům zvedala ta dlaň, jež uměla tak dělit světlo, stín v lad nevýslovný? Doby nepřízeň či soků zášť zda list ten vytrhla, kde on byl vepsán? Pochybností červ snad ryl mu v nitru k dílu vlastnímu, jež zdálo se mu, jest jen odlesk mdlý těch vidin sladkých, které nosil v duši, a stále čekal, v chvíli jediné až stvoří dílo svoje mistrovské, sám nevěda, že políbila skráň mu Sláva již. Ó, velkých slepoto! Snad zneuznáván, zhořkl ke všemu a nedbal již, by zachoval svůj sled, kde vítězili jiní dílem chudším. 74 Ó, zdálo se mi tenkrát, jeho hlas že slyším, hlas tak na půl zlomený: „Ó, což je jméno, milý Jacopo,Jacopo (neb Andreo)? Jen sklíčko barevné, jen pouhý střep, jenž zakaluje hled, když na dílo se dívá – pranic víc. Ten střep-li září, také dílo plá v tvém oku skvěle, plno žhoucích barev se zdá ti, čáru, dýchá životem a uměním, vad žádných nevidíš ni nedostatků, vše je mistrovské; a nasaď sklíčko šedé, tam, kde žár je barev, mrtvá rozlízá se šeď, vše mdlé a chladné, nudné, bez krve a bez půvabu. Ne, ne, Jacopo,Jacopo (neb Andreo)! to skvělé sklíčko pryč i šedivé, nač mámit lidí zraky? Jen dílo samo stůj tu, jaké jest, když odsouzeno bude, jistě soud byl spravedlivý, zbožně stane-li kdos před ním jednou, obraz promluvil sám k jeho duši, ne to, svatý Otec že na ramena kdys ti poklepal neb že tvůj obraz jeden do chrámu za znění zvonů nesli, zvuku trub.“ A hlas ten měkký, na půl zlomený já dosud slyším – – – 75
Básně v knize Na českém jihu a jiné básně:
  1. NA ČESKÉM JIHU.
  2. HŮRECKÉ LESY.
  3. RYBNÍKY.
  4. JIHOČEŠTÍ SEDLÁCI.
  5. Z VLAKU.
  6. ZAS V RODNÉM MĚSTĚ.
  7. JIHOČESKÁ DUMA.
  8. TŮŇ.
  9. SUCHO.
  10. MOŘE LESŮ
  11. VZPOMÍNKA.
  12. NEDĚLNÍ JITRO BENDLA-STRÁNICKÉHO.
  13. KONĚ.
  14. STARÝ UČITEL.
  15. HARMONIKA.
  16. ČESKÁ VES.
  17. ZÁŘIJOVÁ NEDĚLE.
  18. NÁVRAT.
  19. ZVÍKOVSKÝ OREL.
  20. LETNÍ ODPŮLDNE „NA ŘÍČKÁCH“.
  21. PANÍ KANCELISTOVA.
  22. FARÁŘOVO TAJEMSTVÍ.
  23. V DEŠTI.
  24. V PÍSECKÉM PARKU.
  25. ADOLFU HEYDUKOVI.
  26. NA MOSTĚ.
  27. VZPOMÍNKY.
  28. V ZÁŘÍ 1916.
  29. STUDENTSKÝ ČASOPIS.
  30. VÁNOČNÍ EPISODA.
  31. MANKA.
  32. VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA.
  33. NEZNÁMÝ MISTR.
  34. CAUSERIE O ROZKOŠI TVOŘENÍ.
  35. CAUSERIE O POHŘBECH LITERÁTŮ.
  36. BALLADA O SVATOVÁCLAVSKÉM PRAMENI.
  37. ČESKÁ KOLEDA.
  38. V BLOUZNIVÉ NOCI.
  39. NOČNÍ HOST.
  40. TÝNSKÉ ZVONY.
  41. PRAZE.
  42. CESTOU V ZIMĚ.
  43. PORTRÉT.
  44. V TĚŽKÉ CHVÍLI.
  45. SEDMIKRÁSA.
  46. NEVOLNÍ PTÁCI.
  47. KAMENY MLUVÍ.
  48. Z NAŠÍ DOBY.
  49. ČESKÁ LEGIE.
  50. ČAS DOMALOVAL OBRAZ...
  51. DVOUHLAVÝ ORLE...
  52. BEDŘICH.
  53. WILHELM II.
  54. JAK BÝVALO NÁM HORKO...
  55. STAVBA.
  56. V DEN DUŠIČEK.
  57. PRESIDENTU T. G. MASARYKOVI.
  58. VOJNA A MÍR.
  59. NÁŠ NÁROD.