JAK BÝVALO NÁM HORKO...

Antonín Klášterský

JAK BÝVALO NÁM HORKO...
Jak bývalo nám horko pod tou maskou, jíž musili jsme skrývati svá líce! Zub zaskřípěl, blesk z očí šleh – nic více, a zas – ten kámen vlek, ten hlínu vazkou. Leč kdo byl náš, náš celý: ani hláskou, ni v malbě, ani v písni, za tisíce ni pocty světa, ve strachu ni v díce tyranům neřek, že k nim lneme láskou. Ej, maska spadla! Oddýcháme v blahu. Vím, velkodušnost vítěze je vděkem, a přec, jak blaží, vzkřiknout: Podlý vrahu! Jak zazlít nám, když plivnem po neřesti, k níž staletí jsme zřeli s tajným vztekem, a v tyranův když obraz prásknem pěstí? 126