V PÍSECKÉM PARKU.

Antonín Klášterský

V PÍSECKÉM PARKU.
Píseckým parkem kráčí velký kmet, na skráni sníh má, na rtech úsměv svěží, a drobných dětí kupa vstříc mu běží, za bonbon mění hubiček jich med. A kráčí dál, a starých stromů tlum jak v úctě před ním skláněl by své hlavy, a druhu druh jak v šumotu když praví: To on, náš přítel, básník květných dum! Leč ptáci všichni jásají mu vstříc, a starý čermák na kvetoucí sněti dí: Pěkně! Písním rozumí on, děti, sám vyzpíval jich krašších na tisíc! Teď bledý student s lávky vstal a smek a za kmetem se velkým snivě dívá, jak na odkryté hlavě jeho splývá na aureolu slunný paprsek... 55