HARMONIKA.

Antonín Klášterský

HARMONIKA.
Odtáh chasník do vojny, aby říši dal své síly; slzí příval přehojný matčiny proň oči lily. Odtáh – po něm jen tu zbyla harmonika jeho milá. Rád vždy večer na ni hrál na sadě neb za vesnicí, mile zněla v tichou dál píseň jeho jásající. „Kde domov můj“ v citů nával zvláště pěkně na ni hrával. A dnes poslal domů list: raněn v dálné zemi leží; má tam dosti pít i jíst, ale chodit může stěží. Kdyby tak měl po všem boji aspoň harmoniku svoji! Vytáhly ji děti ven, ležela tam v truhle na dně; zkouší hráti ten i ten, ale nejde to tak snadně. Zpropadená harmonika, nechce hrát, jen jak když – vzlyká. 37