NEVOLNÍ PTÁCI.

Antonín Klášterský

NEVOLNÍ PTÁCI.
Rád nemám žluté kanáry, již v kleci žít si zvykají, jimž při vodě a semenci se zdá snad slunném o kraji. Jim na konec i milá je ta klícka jejich nevelká, a pro ty, kteří vězní je, zpěv řine se jim z hrdélka. A pustí-li je přeci ven, žít neznají a raději se k vodě své a semenci do těsné klícky vracejí. Radš drozdy mám a slavíky a skřivany a pěnkavy, ti uvězněni, tlukou v klec, až hlavičky si zkrvaví. A zapějí-li v poutu přec, tu zní to jako kvil a pláč, a prosí, lkají: Pusťte nás! A nepustí-li, pojdou radš! 108