ZÁŘIJOVÁ NEDĚLE.

Antonín Klášterský

ZÁŘIJOVÁ NEDĚLE.
Neděle smutná. Mračna dešťová. Naši se bijí někde u Lvova... Rozvírám knihu. Lásky bol a vzlet? V tu chvíli nevím ani, co jsem čet. Jaká to hříčka je ten verš a rým! Slyšet je auto. Jistě s raněným. Snad šach neb dáma neklid pochová – naši se bijí někde u Lvova. V okna déšť smutný pochod bubnuje, vichry vše Aeol pustil ze sluje. Jak křičela by massa stohlasá, jak střelbou děl se okno otřásá. Ne, to je v dáli, na tisíce mil, leč v kamnech zní to jako mroucích kvil. Návštěva. Hovor, rukou líbání. Veselým smíchem stesk se zahání. Snad ovoce neb pěna cukrová? – Naši se bijí někde u Lvova. 1914.
39