ČESKÁ VES.

Antonín Klášterský

ČESKÁ VES.
Ves vážně, tiše hledí do údolí. Již nevlní se kol ní klasů moře – leč kdo ta role k příští setbě zoře? Muž, bratr, syn – vše na válečném poli. Ó, jaký klid a jaké odevzdání! Dál modrý kouř se vine z každé chaty, zvon zvučí, jablek češe se plod zlatý. Dobytek s pastvy do stáje se vhání. Ó, je to obraz české duše celý, jež trpí, mlčí, tichá, trpělivá, a zradí vráskou jen, jež čelo zrývá, že ve svém nitru hořké skrývá žely. Mateřídouška voní. Cvrček hude. Kol mír. Ni tuchy po boji a válce. V červáncích kříž teď v poli zaplál v dálce a okna chat jak oči pláčem rudé... V září 1914.
38