KAMENY MLUVÍ.

Antonín Klášterský

Dům zlatý, který stavěl národ sobě, v nebesa hvězdná kopuli svou zvedá. Je ticho tu, zář pohasla v něm bledá, leč z hlubin, slyš, zní hlasy v noční době: „Jsem kámen s Řípu, jehož prvně patou se dotkl Čech, a já se nezachvěju ni zemětřasem! Symbol jsem, že v dějů jen vlastních knize lid má cestu zlatou!“ „Já s Hostýna jsem, z krajů žírné Hané, a nade mnou když ruch a zpěv zní živý, chvím blahem se, jak zřel bych dosud v nivy, kde obilí se vlní, slunce plane.“ „Ó, často jásot proniká až ke mně“ – dí jiný hlas – „a tu mně vždycky zdá se, že otvírá se Blaník v jitřním jase, kde spal jsem kdys, a spasena že země.“ „Já blažen jsem, že hrdý dům ten nesu“ – děl kámen s Práchně – „lásky žár mne hřeje. Kéž pravdy duch tu prodchne bájí děje a hudbu vůně našich lad a lesů!“ „Jsem s Radhoště“ – hlas vážný v hovor skanul – „kam dávných žreců scházely se řady, ó, přál bych si, by nade mnou i tady vždy oheň svatý jak s mé hory planul!“ „V boj, který dál vždy vlní se a šílí“ – z Trocnova balvan mohutný teď vpadl – „i v páž, i v hruď, kde svatý plamen zchladl, zde třeba nabrat nadšení a síly!“ „Tak věru!“ – kámen z Vítkovy vzkřik hory – „by po dnech krutých útisku a zhouby zpěv vítězný i nás tu rozchvěl v hloubi, jak zpívávaly husitské jej sbory!“ „Půl století čekáme marně - běda! Zda den se blíží radosti té bezdné?“... Kol hluboké je ticho. V nebe hvězdné dům zlatý tiše kopuli svou zvedá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

201. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svornost. (Svatopluk Čech)
  2. SLOVANSKÁ RHAPSODIE. (Eliška Krásnohorská)
  3. Tolstoj. (Adolf Heyduk)
  4. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  5. KARLU LEGROVI (František Serafínský Procházka)
  6. XXVIII. BALLADA, PSANÁ SV. VÁCLAVU, DĚDICI ČESKÉ ZEMĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Květnové meditace z roku 1887. (František Serafínský Procházka)
  8. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  9. ZA HAVLÍČKEM! (Xaver Dvořák)
  10. PÍSEŇ ŽALOBY. (František Kvapil)