KLÁŠTERNÍ ZAHRADA.

Antonín Klášterský

Nad Prahou slunce již zapadá, klášterní stmívá se zahrada. Pod naším oknem se tmí a tmí, jeptišky chodí však ještě v ní. Nyní zvon dozněl, a vane chlad, slední z nich mizí už v temnu vrat. Zahrada sama již, dítě, hleď, za písně cvrčků se halí v šeď. Ale ty stromy tak potají jakou to píseň teď šeptají? Jakoby do těch korun střech byl se jim zachytil tichý vzdech. A ta jich píseň zní smutně v tiš, rci, zda jí, dítě mé, rozumíš? Rozumíš, dojista, dobře vím – líbáš mě rtem teď tak vášnivým.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

35. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. A STROMY ŠUMÍ... (Otokar Fischer)
  2. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  3. PŘÍCHOD PODZIMU. (Zikmund Winter)
  4. JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM... (František Eisler)
  5. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  6. U okna sedím... (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. BEZ VĚNA. (Antonín Klášterský)
  8. Vítr. (Jan Daniel Korvín)
  9. V DEŠTIVÝCH DNECH (Antonín Klášterský)
  10. Po smrti. (Bohdan Kaminský)