KLÁŠTERNÍ ZAHRADA.

Antonín Klášterský

KLÁŠTERNÍ ZAHRADA.
Nad Prahou slunce již zapadá, klášterní stmívá se zahrada. Pod naším oknem se tmí a tmí, jeptišky chodí však ještě v ní. Nyní zvon dozněl, a vane chlad, slední z nich mizí už v temnu vrat. Zahrada sama již, dítě, hleď, za písně cvrčků se halí v šeď. Ale ty stromy tak potají jakou to píseň teď šeptají? Jakoby do těch korun střech byl se jim zachytil tichý vzdech. 41 A ta jich píseň zní smutně v tiš, rci, zda jí, dítě mé, rozumíš? Rozumíš, dojista, dobře vím – líbáš mě rtem teď tak vášnivým. 42