CESTOU LESEM.

CESTOU LESEM.
Viď, tobě se to zdálo, má milá, jako div, že v lese, kde vše plálo, strom každý na tě kýv’. Že, jak tak spolu jdeme, se kloní hlavy trav, a pták se v tiši němé ti rozpěl na pozdrav. Že potok tebe vítal, jak čekal by tě snad, a u cesty keř chytal tě za vlající šat. Hned echo se své skály že vyskočilo v ráz, když zaslechnulo v dáli tvůj smíchuplný hlas. 61 Tam u paseky lemu že králík přiběh’ vstříc a prch’, jak lesu všemu by o tobě spěl říc’. A radostně, pln plesu, tak celý šuměl hvozd, jak toužený už k lesu by blížit se to host. Ó, nediv se, má touho, zde v starém lese tom tě dlouho zná, tak dlouho již každý keř a strom. Tě potok zná, pták hluše i echo starých skal, já o tobě, má duše, jim dávno povídal! 62