STARÝ DUB.

Antonín Klášterský

STARÝ DUB.
Ten starý dub, jenž u rybníka stával, jak často těšně nad mou šuměl hlavou, když tmavých dum se přihrnul v ni nával, a srdce bol mi vlnou strhl dravou. Dnes ruku v ruce jdem tu, drahá ženo, však nediv se, že stanul jsem a oněm’; kde dub, jenž s rtů mých tvoje slýchal jméno? Jen lavičky kus ještě zbyl tu po něm. Ó, škoda, viď, že ti, kdo trpké žaly a muka s námi neváhali nésti, se této chvíle naší nedočkali, kdy jdem tu spolu, v oku celé štěstí! 50