NOC.

Antonín Klášterský

NOC.
Nad městem, nad vsí, horami, plání, čelenku hvězdnou na svojí skráni, noc se již sklání. V modro se jako v dáli les halí, vlnou se velkou přes zemi valí, přes ples i žaly. Všecko, co trpí, všecko, co stůně, vlna ta míru, ticha a vůně skrývá v svém lůně. Podobná kouli na lampě mojí, veliká luna na nebi stojí mezi hvězd roji. Snad ji duch světa rozžehl nyní, aby v té tiché vesmíru síni bdít mohl při ní. 74 A tam v té výši jako mně dole skráň snad mu padá při světlém stole do dlaně holé. A co mně rostou sloky a věty, buduje zticha, žehnán i kletý, budoucí světy. Budoucí světy, budoucí země, ó, kéž mír věčný schýlí se jemně k nim jako ke mně! 75