PlANISSIMO.

Antonín Klášterský

PlANISSIMO.
Měsíc hledí v naši jizbu prostou, a mně jak když nová křídla rostou. Nová křídla, která v letu měří k hvězdné záři zamodralou šeří. Rozepnou se k výši plnou silou, odnesou ti, dítě, duši bílou. Odnesou tě s sebou v kraje jiné, kde se tichá nebes hudba line. A ta hudba bude ti tak sladká jako píseň, již tvá pěla matka. A má peruť jakby prosta tíže nesla tě k ní stále blíž a blíže,blíže. Silná zase, mdlob a tíhy po dni, a ty, dítě, klidně usneš pod ní. 47