LISTY.

LISTY.
Při lampy záři slabé, kdy déšť nám v okna šleh’, má ruka ráda hrabe se v starých dopisech. To jsou ty listy naše z let, která za námi, jež psali jsme si plaše a četli slzami. Co touhy v nich, co muky, co lásky, bolesti, a při dotyku ruky jak smutně šelestí! Ó, dík, že mohu čísti dnes klidně jejich žel, jak po spadalém listí bych v plném jaru šel;šel. 45 Že klidně uzavříti tu mohu krabici, co naproti mně svítí tvůj pohled zářící. A když až do posledka o beznaději čtem, že úsměv můj se setká s tvým tichým úsměvem! Já na smrt v chvíli jedné jsem myslil laskavou a chtěl ty listy v ledné mít rakvi pod hlavou. Leč nad ty dlouhé stránky dnes sladčí je mi vděk, ať na ústa či spánky tvůj krátký polibek. 46