SRDCE TVÉ...

Antonín Klášterský

SRDCE TVÉ...
Srdce tvé hluboká moře je tišina, nad kterou anděl sám peruť svou rozpíná. Dívám se v hlubinu, kolébán do snění, ruce se spínají samy jak k modlení. Zní to z ní tajemně, šeptá a šelestí o míru po bouři, uspané bolesti. O chvíli po práci, která tak čarovná, o lásce, všecko jež ve světě vyrovná. Ze všeho nejvíc však prosí to z hlubiny: odpustit každému, nemstít se za viny! A já zřím v úžasu, k dnu-li zřít vzpomenu, co ti tam naházel život už kamenů. 53