PÍSEŇ.

PISEŇPÍSEŇ.
Je tmavý tvůj zrak a hluboký tak jak lesní hloub, v které se stmívá, ó, přitiskni skráň, má duše jak laň v tu hloubku tak ráda se dívá. Tak tajemno v ní, to jistě že spí tam pohádka duše tvé kdesi; ó, potichu jen, ať neruším sen, jenž pavučí sítě tam věsí. V tu zabloudit šeř, tak sladko je, věř, a přece jak chvěju se bázní! Tvé touhy jsem stih’, jak pastýř by tich to překvapil rusálky v lázni. 57 Jen zrak můj v ně pad’, ten útěk, ten chvat! Ó, pověz, kde nyní se tají? Já vidím jen v tmách, jak v čarovných hrách tam světýlka třpytivá plají. Ó, blažený cit, to bludiček svit mě neláká v strže a scestí, to vypučel, zved’ se kapradí květ, ten zlatý květ našeho štěstí. 58