LISTY.

Antonín Klášterský

Při lampy záři slabé, kdy déšť nám v okna šleh’, má ruka ráda hrabe se v starých dopisech. To jsou ty listy naše z let, která za námi, jež psali jsme si plaše a četli slzami. Co touhy v nich, co muky, co lásky, bolesti, a při dotyku ruky jak smutně šelestí! Ó, dík, že mohu čísti dnes klidně jejich žel, jak po spadalém listí bych v plném jaru šel. Že klidně uzavříti tu mohu krabici, co naproti mně svítí tvůj pohled zářící. A když až do posledka o beznaději čtem, že úsměv můj se setká s tvým tichým úsměvem! Já na smrt v chvíli jedné jsem myslil laskavou a chtěl ty listy v ledné mít rakvi pod hlavou. Leč nad ty dlouhé stránky dnes sladčí je mi vděk, ať na ústa či spánky tvůj krátký polibek.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

389. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. III. Rve pozdní jeseň zbylé léta zdoby: (Josef Kuchař)
  3. III. Srdce ti zahřeje milostné psaníčko, (Josef Kubelka)
  4. None (Karel Babánek)
  5. V dešti. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ. (Alois Škampa)
  7. XIII. Requiem. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Až budu verše psát, jež nebudeš už čísti, (Vladimír Frída)
  9. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  10. STARÉ STROMY (Antonín Klášterský)