ZA FR. HERITESEM
24. ledna 1929.
Vodňanský Kampanus, tvůj krajan, s věže Týna,
když dokrvácel lev na kleté Bílé Hoře,
zřel, českým pánům kat jak vzdorné hlavy stíná
a jak se na národ běd valí divé moře.
Staletí později, ty básník větší jeho,
když lkal’s: „Jak v porobě můj trpíš, bědný lide! –lide!“
jsi slyšel v duchu znít zvuk zvonu mohutného,
jak sladké věštby hlas: „Den vykoupení přijde!“
A přišel slavný den, den veliký, den štěstí,
kdy pouta padala a tyran klesal s trůnu –
ó, kterak jásalo tvé srdce při té zvěsti,
žít znova chtělo se v svobody teplém slunnu.
Let řadu hřál se’s v něm, okřálo srdce tvoje,
když zřel’s, jak ze ssutin vše zvedalo se, kvetlo,
a pak, bys neviděl už pusté rvy a boje,
Bůh, k tobě soucitný, ti zhasil očí světlo.
A brzy jako květ, jejž tolik rád jsi míval
a sbíral na poli i v lese, v herbář kladl,
když v jihočeskou pláň se vdere chladu příval,
ty, sníh už ve vlasech, jsi tiše schnul a vadl.
Na hřbitov vodňanský tě nyní kladou v slávě,
zkad vyšel’s, vracíš se po žití svého pouti,
v svůj jihočeský kraj, tam ve hlíně a v trávě
jsi vždycky přával si na věky spočinouti.
56
Tam budeš nyní snít v dnech, nocech stejně ztmělých
o cestách dalekých, o laurů prvních vínku,
o dětech, o vnučce, o druzích, o přátelích,
s kterými chodíval jsi po vodňanském rynku.
Tak tiše budeš snít, a město tvoje milé
dál bude hledati kov lesklý, zlaté plíšky,
a vědět nebude v své snaze pošetilé,
že zlato vodňanské jsi sebral Ty – v své knížky.
Čas přejde, přeletí... A přijdou lidé noví
s jinými tužbami a jinou písní svojí.
Kdo ještě zasteskne po starém básníkovi?
Tvůj prach se se zemí a s vlnou větru spojí.
Pak jenom obláček nad tebou slzet bude,
tvé jméno vyzlatí jen siné bouře blesky
neb ranní červánky, když v létě vzplanou rudé,
na chvíli – na mžik jen – básníku jihočeský!
57