ZA FR. HERITESEM

ZA FR. HERITESEM 24. ledna 1929.
Vodňanský Kampanus, tvůj krajan, s věže Týna, když dokrvácel lev na kleté Bílé Hoře, zřel, českým pánům kat jak vzdorné hlavy stíná a jak se na národ běd valí divé moře. Staletí později, ty básník větší jeho, když lkal’s: „Jak v porobě můj trpíš, bědný lide! –lide!“ jsi slyšel v duchu znít zvuk zvonu mohutného, jak sladké věštby hlas: „Den vykoupení přijde!“ A přišel slavný den, den veliký, den štěstí, kdy pouta padala a tyran klesal s trůnu – ó, kterak jásalo tvé srdce při té zvěsti, žít znova chtělo se v svobody teplém slunnu. Let řadu hřál se’s v něm, okřálo srdce tvoje, když zřel’s, jak ze ssutin vše zvedalo se, kvetlo, a pak, bys neviděl už pusté rvy a boje, Bůh, k tobě soucitný, ti zhasil očí světlo. A brzy jako květ, jejž tolik rád jsi míval a sbíral na poli i v lese, v herbář kladl, když v jihočeskou pláň se vdere chladu příval, ty, sníh už ve vlasech, jsi tiše schnul a vadl. Na hřbitov vodňanský tě nyní kladou v slávě, zkad vyšel’s, vracíš se po žití svého pouti, v svůj jihočeský kraj, tam ve hlíně a v trávě jsi vždycky přával si na věky spočinouti. 56 Tam budeš nyní snít v dnech, nocech stejně ztmělých o cestách dalekých, o laurů prvních vínku, o dětech, o vnučce, o druzích, o přátelích, s kterými chodíval jsi po vodňanském rynku. Tak tiše budeš snít, a město tvoje milé dál bude hledati kov lesklý, zlaté plíšky, a vědět nebude v své snaze pošetilé, že zlato vodňanské jsi sebral Ty – v své knížky. Čas přejde, přeletí... A přijdou lidé noví s jinými tužbami a jinou písní svojí. Kdo ještě zasteskne po starém básníkovi? Tvůj prach se se zemí a s vlnou větru spojí. Pak jenom obláček nad tebou slzet bude, tvé jméno vyzlatí jen siné bouře blesky neb ranní červánky, když v létě vzplanou rudé, na chvíli – na mžik jen – básníku jihočeský! 57