HUS PŘED KONClLEM

HUS PŘED KONClLEM
Byl shromážděn již koncil. Zabarella a d’Ailly, mocní římští kardináli, s Michalem, Pálčem shodli se již zcela, že odsouzen Hus bude, že ho spálí. Tak zlomena hůl nad ním dřív, než ještě před koncil vstoupil, pravdy svojí bráně; hruď českých pánů svíral bol jak kleště, a císař kýval, Páleč mnul si dlaně. Tu náhle, rychle zatmělo se v síni, tma rostla, druh již sotva viděl druha, číst nemoh’ zrak ni psáti ruka nyní, že pro světla ven spěchal starý sluha. „Hle, zatmělo se slunce!“ zvolal kdosi, a venku, kde dřív den byl plný jasu, v klášterním sadě pěnkavy a kosi třepali křídly, úzkost ve svém hlasu. A na všecky jak hrůza když teď padá z té tmytmy, a kde blíž oknům, strašné šedi: mrtvolně siná živých tváří řada, zaražen každý, nikdo slova nedí. Tu Mladenovic šeptl k pánu z Dubé: „Když Bůh vbit na kříž, svět stín pokryl tmavý.“ A pan Jan z Chlumu rameny jen škubeškube, a máchnuv rukou, polohlasně praví: 58 „Tvář samo slunce zakrývá si v studu, neb nemůže již dívati se ani, jak zášť tu plane k člověku, ne k bludu, a pravda se tu šlape, žehná lhaní!“ „Hm, povídačky ještěještě“ – Zabarella si myslil – vzejdou„vzejdou z této věci hloupé.“ A d’Ailly stíral stále pot si s čela, jenž stále víc je chladnou rosou koupe. Zachvěl se císař: „Což když znamení to, že nevidí Bůh na něm viny žádné, a věčná hanba stihne soudce tyto a na mne také prokletí stín padne?“ Vtom vstoupil Hus, žoldnéři před soud veden, a jak se octl prostřed refektáře, hle, ten se jasnil, teď vnik’ paprsek jeden, a ted zalila vězně celá záře... A tak ho zříme dosud, zjev ten světlý, a zříti budem dále po vše věky se duchem zvedat nade vším, co zetlí, a nad temnot a nad křivd černých vzteky. 59