LETNÍ SEN

Antonín Klášterský

LETNÍ SEN
Že hlava mne bolí a v noci míjí mne spánek? Oh, kdož by dbal toho, oh, kdo by trápil se tutím? Pár přeletí neděl, a čelo zchladí mi vánek s luk širých a vonných, a zrak můj zaplá, teď chorý, až uzří písecké Hory a pozdraví Putim, až Hůreckých lesů dech ke mně přiletí známý a rybníků milých hlaď do očí zablýská mi, až luka se usmějí na mne stem květů a poupat, a paseky krásné, kde kvete zlomocný rulík, a duše má bude se tiše jen kolébat, houpat, jak na tůni stulík. Jak student, jenž v městě klopotné setřásl zkoušky, u rybníka kdesi, u Řeřabince si lehnu do sluncem zežloutlé trávy, do mateřídoušky, roztáhnu nohy i ruce, zalitý sluncem se nehnu; a budu se dívat a dívat, oh, dívat dobu se drahnou, jak oblaka táhnou a špačkové jako mrak švitorný do lesů letí, a naslouchat šelestu sítin a rákosí změti. A najdu-li ve vestě náhodou kousek jen tužky, kdož ví, zda chytat nebudu myšlenek třpyt a něhu jak rosička, jíž tu plno je v travnatém břehu, když chytá si mušky. Leč možná dost také, že ticho velké mne zhýčká, že opit vší vůní, v tom letním teple a dusnu svá přivírat budu pomalu umdlená víčka, jak tulák že usnu. 28

Básně v knize Nové jihočeské melodie: