NA BŘEHU OTAVY

Antonín Klášterský

NA BŘEHU OTAVY Dr. Jar. Šafařovičovi.
Pár pokřivených sosen pne se nad řekou. Les padl v stín. A slunce hází řece v klín penízky samé stříbrné. Ta zpívá si a s nimi hrá, hned vyhodí je, chytne zas. Kukaččin někde zazněl hlas. Zrak v hypnose se přivírá. Přes list mé knihy, zřím jak v snech, se metlice stín něžný smek’, jak žaponský by obrázek mi přes okraj byl někdo vdech’. Teď čmelák blízko bzučí kdes. A více nic a více nic. Pár pokřivených borovic ve slunci hoří. Mlčí les. Je ještě někde jiný svět, pln zla i zášti, vřavy, ztrát? Nic nevím a nic nechci znát, jen vím, že byl-li, čas jej smet’. 36