TÁLÍNSKÝ RYBNÍK

Antonín Klášterský

TÁLÍNSKÝ RYBNÍK
Ty jsi mne nejvíce, tálínský rybníku, vábíval k sobě vždy od let již mládí! Na tvoje kruhy zřím, v růstu i zániku, naslouchám, vln šept jak láká a svádí. Táhneš se do šíře, rozléváš do dáli, ostrůvek uprostřed srdce je tvoje; sedal jsem u tebe, spolu jsme splývali, v dumy své tratím se, nad tebou stoje. V slunci jak skvěje se zářně tvá hladina, olše a křoviny, kyprej tě vroubí; oh, zda ta duše tvá, jako já, vzpomíná, co nám spí pohřbených srdcí už v hloubi? Ale proč chmuříš se, krabatíš hládě lad, ženy když máchají prádlo ti v klínu nebo když koně jde v tobě jun vykoupat – což mi svět nehází v duši též špínu? Vždyť ten kal ztrácí se v čistotě našich vln nebo snad padá kams hluboko ke dnu, jako ty oko své, čistý a lásky pln, na večer ke hvězdám zraky též zvednu. Dolů a nahoru času jde závaží, ale my stejní jsme, viď, starý brachu? Ještě v nás nebe se čarovně odráží, obloha v běli své, červánky v nachu. Hvězdy v nás padají s oblohy klenutí, ráno v nás naprší paprsky v změti, od tebe racek svou zamávne perutí, z ňader mých píseň zas vysoko vzletí! 43

Básně v knize Nové jihočeské melodie: