CESTOU

CESTOU CESTOU
Elle Musilové-Kreslové. Přes Loučim jsem v autu nedávno jel a zahléd’ i zídky hřbitovní běl. A vzpomněl, že za tou zdí hřbitovní můj miláček básník leta už sní. Já byl bych rád vystoup’ na hřbitov ten, hrob starý v něm našel, jenž opuštěn. Leč letělo auto, neb dálný zval cíl, a déšť nám tak hustě do okna bil. Tu lítost jsem cítil, stesk srdce mi jal, že u toho hrobu jsem nepostál. Pak jsem však řek’ si: Oh, moh bys být rád, jen kdyby tak někomu jedenkrát se na rtech tvůj verš, jak kolem by jel, tak jako teď na tvých ten Mayerův chvěl. 47