JEMČINA

JEMČINA Paní Matyldě Mertové v Jindř. Hradci.
Zapadlý lovecký zámeček dřímá tam na jihu kdesi, kolem park, starý už mnohý věk, a pak jen lesy a lesy. V zámečku vrata jsou zavřena, pukl schod, žlaby rez kryje, spuštěny jak víčka znavená zelené žaluzie. V parku již mnohý strom vykácen, v trávnících těla jich leží, ale dub prastarý po dnešní den ještě tu tyčí se svěží. Díváš se na dálný kostelík přes korun stromových výsek. Jaké kol ticho!... ni ptáka tik... Pod nohou skřípá jen písek. Z dálky jen zaslechneš Nežárku, jak si kdes žalobně šumí; můžeš tu, ztracený do parku, potichu spřádat své dumy: Jak se tu dychtivě za zvěří smečky psů s halasem hnaly, na koních sedíce, piqueři pro panstva rozkoš je štvali. 37 Páni jak letěli, cválali, dámy jak zářily v pýše, lesní roh zpíval své halali, zvoníval smích tu a číše... Nyní tu smutno... Park je tich, ztracený do lesní hluše, po síních prázdných a zatuchlých bloudí dob zaniklých duše... 1923.
38