HŘBITOVNÍ MELODIE.

Antonín Klášterský

Co stromy žloutnou a co vítr svál už mnoho listí do trávy a v mech, kams pospíchajíc, odešla ti v dál, mé dítě, jdi a toho pláče nech! Jí život znám byl, pila štěstí v něm a za vše těžkou zaplatila daň, to klidem svým a slzami a snem, mé dítě, jdi a sepni jenom dlaň! Jen práci v žití za svůj měla štít a růží květ pro cizí měla rov a jiným chtěla mírem, láskou být, mé dítě, jdi a pomni jejích slov! A nebuď ji a nech ji v dlouhých snech, sen přáti musí, kdo měl vskutku rád, po krásných tak a plných smutku dnech, mé dítě, neplač, nech ji tiše spát!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

155. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TULÁCI. (Karel Červinka)
  2. Dvě sloky. (Josef Václav Sládek)
  3. Byl šťasten jsem... (Adolf Heyduk)
  4. None (Karel Babánek)
  5. XIII. Dávných snů viděl sem státi (Vincenc Furch)
  6. V PODZIMU. (Jan Červenka)
  7. V JESENI. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Verše. (Antonín Klášterský)
  9. PÍSEŇ. (Josef Merhaut)
  10. Vytoužená chvíle. (Bohdan Kaminský)