OZÁŘENÉ OKNO.

Antonín Klášterský

Již pozdě. Ulicí sám musím v noci spět, a sníh mi sahá po koleno; kol všady temno je, že sotva vidím vpřed, jen tam, hle, okno ozářeno. Tam plane ve výši v ten oblak sněhový jak tmou světélko, duše děcka, a jak tak hledím výš až k němu pod krovy, mně přízeň k němu roste všecka. A sním a přemítám, kdo za ním bdí to as, zda kmet, zda dívka jemné pleti, kdy hvězdy na nebi, a zlatých snů je čas, proč k němu spánek nepřiletí? Ó, je-li básník to, a duše horoucná teď nové písně sloku přede, ať jména jeho lesk plá v mlhu budoucna jak okno jeho do tmy šedé! A je-li matka to nad chorým děckem snad, jež oknem tím se dolů smává, kéž jeho klidný dech by k uchu teď jí pad’ a dceruška jí vstane zdráva!

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

275. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Má jizba. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Goll)
  3. BOŽENĚ VLACHOVÉ (Jan Neruda)
  4. Vy české písničky. (Rudolf Pokorný)
  5. Když přisní se mi o Tobě, mé dítě... (Adolf Heyduk)
  6. Ukolébavka otce. (Ervín Špindler)
  7. LETNÍ VZPOMÍNKY (Jan Neruda)
  8. TVÉ OKÉNKO JE TMAVÉ. (Jaroslav Goll)
  9. K JITRU. (Antonín Klášterský)
  10. XIV. Zima na horách, (Adolf Heyduk)