Ve staré váze.

Antonín Klášterský

Ve staré váze květiny svěží, jak je dech vykouzlil nového jara, a jak tak planou, všimneš si stěží, jak je ta váza již sešlá a stará. Otlučen okraj, skorem již puká, s květů se otřelo, zašlo již zlato, ale z těch, dívčí jež zatkla v ni ruka, svítí a voní to vábněji za to. Svítí to nebem, červánkem, zoří, voní to domácím lesem a sadem, jako když láska dýchá a hoří v lidském tom srdci v rozkvětu mladém. Ale to srdce – vlnění času, život a všednosť často je schvátí, pozbude zdoby, lesku a jasu, kdo mu vše splatí a kdo mu vše vrátí? Láskou je vyplň novou a živou, skryje vše, scelí, tak to jde snáze, každou tu ránu, trhlinu křivou jako ty květiny ve staré váze.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

537. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DRYADY. (Pavla Maternová)
  2. ZDA CHVĚJE SE LUPEN... (Antonín Klášterský)
  3. Herbář. (Antonín Sova)
  4. Parádnice. (Adolf Heyduk)
  5. Na jaře. (Alfons Breska)
  6. Motýl. (Adolf Heyduk)
  7. Ó milujme! (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ballada. (Antonín Klášterský)
  9. KŘEPČÍCÍ FAUN. (František Kvapil)
  10. Růže. (Alois Škampa)