Ballada.

Antonín Klášterský

Doba je lásky, květiny vládnou, všude tak plno je jich, a on si domů nepřines’ žádnou, vracel se v dumách a tich. Chtěl jenom jednu, dlaň již měl u ní, ale hned stáhl ji zpět, ač potom v noci mřel po té vůni, tiskl k ní horoucí ret. Myslil si: Nemám tepla ni světla, sotva mžik v podjarních dnech, květina by mi plála a kvetla, sladký svůj šířila dech. Bojím se, aby v životě mladém zmaru jí nestihl plen, nesvadla v stínu, samotou, chladem za krátký, jediný den. Člověk co trpí, málo kdo zví to, včera tak právě jak teď. Zašeptal: Květino, je mi tě líto – kveť si jen dále, ó, kveť!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

183. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve staré váze. (Antonín Klášterský)
  2. Moje geranium. (Jaroslav Vrchlický)
  3. PŘIROVNÁNÍ. (Ludvík Lošťák)
  4. Když den se nachýlí... (Jan Červenka)
  5. Ó milujme! (Jaroslav Vrchlický)
  6. SLOKY. (František Kvapil)
  7. DRAHÝM DĚTEM (Jaroslav Vrchlický)
  8. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. IV. (Milan Fučík)
  10. IV. Kdo jsi nenatrhal sobě (Augustin Eugen Mužík)