PŘIROVNÁNÍ.

Ludvík Lošťák

Jest člověk jako jarní květ, jenž na zelených lukách pučí, a když se zima vrátí zpět, zas hrobu klesá do náručí. Ó mládí, snové, ach lásky dnové, vznik a zmar jest nebes dar, jenž květy plodí nové. Jest lidská duše jako den, jenž v kolébce se mraků rodí, a když je sluncem unaven – noc v jícen mračen zpět jej hodí. Ó mládí, snové, ach lásky dnové, vznik a zmar jest nebes dar, jenž duše plodí nové. Jest srdce lidské jako zvon, jenž v hloubi duše duní temně, mřeť ono jako zvonu tón, když měsíc svítí na tvář země. Ó mládí, snové, ach lásky dnové, vznik a zmar jest nebes dar, jenž srdce plodí nové...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

490. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ballada. (Antonín Klášterský)
  2. Do památníku. (Herma Pilbauerová)
  3. Tři keře. (Augustin Eugen Mužík)
  4. COŽ TA LÁSKA VĚC JE DIVNÁ! (Herma Pilbauerová)
  5. Motýl. (Adolf Heyduk)
  6. Se skrání mých již věnec spad. (Ervín Špindler)
  7. Duma při slunce východu. (Adolf Heyduk)
  8. Ó milujme! (Jaroslav Vrchlický)
  9. IV. (Milan Fučík)
  10. IV. Kdo jsi nenatrhal sobě (Augustin Eugen Mužík)