PŘIROVNÁNÍ.

Ludvík Lošťák

PŘIROVNÁNÍ.
Jest člověk jako jarní květ, jenž na zelených lukách pučí, a když se zima vrátí zpět, zas hrobu klesá do náručí. Ó mládí, snové, ach lásky dnové, vznik a zmar jest nebes dar, jenž květy plodí nové. Jest lidská duše jako den, jenž v kolébce se mraků rodí, a když je sluncem unaven – noc v jícen mračen zpět jej hodí. Ó mládí, snové, ach lásky dnové, vznik a zmar jest nebes dar, jenž duše plodí nové. 19 Jest srdce lidské jako zvon, jenž v hloubi duše duní temně, mřeť ono jako zvonu tón, když měsíc svítí na tvář země. Ó mládí, snové, ach lásky dnové, vznik a zmar jest nebes dar, jenž srdce plodí nové... 20